aneb každá veverka by měla mít svůj oříšek !

17.-.18.11.2006 Mezinárodní výstava koček Pardubice

17. února 2007 v 16:30 |  Pěší výlety
Mezinárodní výstava koček Pardubice
Byla sobota 17. 11. 2006, státní svátek, ale my (Pavel, Pavel a já) jsme místo odpočinku časně ráno nabrali věci do auta a namířili si to na sídliště Dubina v Ostravě.
Tady už na nás čekala Pavlova kamarádka s manželem a třemi kočkami. Rozhodli jsme se totiž spojit příjemné s užitečným. Vypravit se do Pardubic shlédnout mezinárodní výstavu koček a zároveň cestou přibrat pár exponátů.
Jendalo se o dva exotické kocoury a jednoho perského. Všichni byli mackové, kromě jednoho kotěte, ale ten taky určitě hodně vyroste.
Takže plné auto koček a lidí jsme jeli přes Olomouc a Mohelnici zkratkama do Pardubic. Tady jsme po chvilce hledání areálu sokolovny, kde se výstava konala, zaparkovali před stadionem.
Vysypali jsme kočky a jejich majitele a my se šli projít někam na jídlo. Bylo kolem půl osmé ráno a my se šli projít někam směrem do centra a najít nějakou jídelnu. Nakonec asi po čtvrt hodině jsme ji našli. Pěkně jsme si jedli salátek, místní paní prodavačka neměla po ránu moc kšeft, ale nejvíc nás dojalo, jak k ní přišel k pultu starší důchodce a zeptal se jestli mají váhu. Ona na to že jo. A jestli by mu to mohla zvážit. Tak ochotná paní mu zvážila nějaký sáček nejspíš s masem a řekla mu že je toho devět deka. To je necelé kilo, že? Ona na to že jo. A on jen pokroutil hlavou a odešel. Ani nepoděkoval, neřekl ani půl slova a zavřely se za ním dveře.
My hned na tu prodavačku: "To jsou dneska kšefty co?" S úsměvem přikývla:-)
No my si dále hleděli našeho jídla a koukali přes prosklenou výlohu ven. Byli jsme domluveni někdy kolem 10 hodiny, že se můžeme přijít podívat na výstavu, že to už tam nebude panovat takový zmatek a bude se na co dívat.
Takže času bylo dost, tak jsme se rozhodli podívat se na náměstí a do historické části Pardubic. Zamířili jsme si to podle nejbližší věži kostela do centra. Ale po 500m jsme zjistili že jdeme ke špatné věžičce a tak jsme se natočili mírně doleva, kde to vypadalo slibněji.
Nakonec jsme dorazili k historické bráně, kde by byla možná i vyhlídka, kdyby ovšem nebylo tak brzy ráno. Pokračovali jsme tedy na náměstí před radnici. Zde jsme udělali pár fotek, koukli přes výlohy a pokračovali k místnímu hradu. Ten se nacházel na levém břehu řeky Labe, od sebe je dělil krásný park. I přes zákaz jsme vylezli na val (který se mimochodem jako vyhlídka otvíral až kolem 10 hodin. Ovšem zamčeno nebylo, tak jsme porušili zákaz a prošli se po hradbách. Zde byly k vidění nějaké umělecké díla a hlavně veverka, která našemu fotografovi pavlovi pěkně zapózovala dokonce i s oříškem.
Obešli jsme si po valu hrad a mě docela začaly bolet nohy. Došli jsme až na konec s domněnkou, že se zde bude dát sejít zpět ke vstupní bráně. Omyl. Bylo to tu jedno velké staveniště se zábranama. Ovšem vidina 20m cesty přes jednu zábranu se nám zdála lepší než 500m naokolo kolem hradu.
Úspěšně jsme se propašovali zkrz bránu a dále pokračovali parkem ke zdymadlu na Labi. Uviděli jsem velkou televizní věž a napadlo nás, že by se tam dalo coby na vyhlídku vylézt. Kolemjdoucí paní jsme se tedy zeptali, jestli to náhodou neslouží jako vyhlídka a ona že ne, že jediná je tady na věži brány při vstupu na náměstí kolem níž jsme šli.
Takže jsme si ještě chvilku popovídali a dále jsme pokračovali po levém břehu zpět k sokolovně. Blížila se 10 hodina a my se tedy přišli podívat na výstavu. Jelikož nám Pavlova kamarádka dala ráno lístečky že patříme k nim, nemuseli jsme platit vstupné a mohli chodit sem a tam pořád.
Koukli jsme na ty vyžrané, některé naopak příliš vyhublé obludy v klecích a pomalu přemýšleli co budeme dělat celé odpoledne. Zvolili jsme nejprve najít ubytování.
Doma přes internet jsme si našli celkem dostupný hostel. Chvíli trvalo než jsme jej našli. Ale byli jsme úspěšní a náš pokoj měl krásný výhled na protější panelák. I samotný hotel byl předělán z paneláku.
Byl čas oběda tak jsme zavítali do restaurace přímo v hotelu. Skromná, a za dobrý peníz jsme se u televize najedli. Pak koukli do mapy a vydali jsme se na blízký hrad - Kunětickou horu.
"Kuňka" jak jí říkají místní stojí na skále uprostřed Polabské nížiny a tak jde vidět ze širokého okolí. My jsme zaparkovali u hospody pod ní a pomalu jsme stoupali okolo takové minizoo kde měli pštrosy, divočáky, koně a vysokou do strmého kopce po asfaltové cestě. Trošku výš bylo parkoviště pro návštěvníky hradu, o čemž jsme neměli ani tušení, ale teď už to víme:-). Shora jsme koukli na okolí z vyhlídek a trošku ještě víc do kopce jsme došli k hradu. Bohužel už byl listopad a návštěvní sezona ukončena. Vydali jsme se tedy do podhradí opět po cestě a dali si tady minerálku. Nasedli jsme do auta a jelikož se již začalo stmívat, šli jsme na hotel. Cestou jsme se ještě stavili do Globusu koupit si nějakou snídani a večeři. Unaveni jsme si s Pavlema nachvilku lehli a očekávali telefon od "kočičářů" kdy pro ně můžeme přijet.
Nachvilku jsme usli a pak pro ně Pavel vyrazil. Mezitím jsme ještě já a Pavel spali. Brácha se vrátil i s přírůstkem na noc. Panička nám dala na přenocování jednoho z exotických kocourů (toho většího). Dostal záchůdek a chvíli byl ostražitý, ale zanedlouho si na nás už zvykl a byl ten nejmazlivější kocour na světě. Garfiel hadra.
Večer jsme nechali kocoura kocourem a šli jsme zkusit místní bowling. Byl vylepšený, zahráli jsme si za hodinu až až, jelikož nedocházelo k neustálému zamotávání špagátků jako u klasického. Tenhle měl dvě sady kuželek a tak vše šlo rychleji.
Dali jsme si pivko a unaveni po jedenácté večer jsme šli i s kocourem spát. Teda mu se moc nechtělo, pořád nás budil a kousal do hlavy... To byla ale noc.
Ráno jsme "kočkaře" opět odvezli na výstavu, okoukli co je nového a plánovali na celý den někam vypadnout. Napadla nás pevnost Josefov. Tak jsme vyrazili na cestu.
Nějak nám nedocvaklo (asi přes to pěkné počasí) že je mimosezóna a všechno bude pozavírané. Samozřejmě, že zavírací době neunikla ani pevnost. Skoukli jsme tedy jen tak zběžně její vnější vzhled a vydali se na náhradní variantu výletu. Hospital Kuks.
Zde jsme to prošmejdili skoro celé. Nejprve jsme šli k hlavnímu vchodu kde byl nějaký jarmark nebo co. Samozřejmě za vstupné. Obešli jsme těch osm stánků tedy uličkou vedle. Zde byla velká cedule. Prodej vín ve sklepě. Tak jsme samozřejmě neodolali a nahlédli. Krásné sklepení hospitalu skýtalo ideální prostory pro prodejnu vín a hlavně jejich skladování. V nejzažším sklepě se nacházela samotná prodejna pěkně vyzdobená jednoduše pouze stojany na víno a osvětlená pouze svíčkami. Já si zde tedy koupila dvě vína, Pavel medovinu a dále jsme pokračovali ven přes údolí říčky do protějšího svahu, kde se nacházelo krásné schodiště. Vyšli až na vrchol, opět se pokochali pohledem na protější kopec a koukali mazat dolů. Zde jsme si v infocentru zakoupili placku a vrátili se přes velký park Hospitalu zadem k autu.
Další zastávka byly lázně Velichovky. Tady jsme si prošli mezi lázeňskými budovami až k místní restauraci. Zde jsme poobědvali vynikající jídla a pomalu se vraceli k autu.
V lázních jsme jen tak mimochodem koukli na mapu a zjistili, že nedaleko je Babiččino údoli a zámek Ratibořice. Neváhali jsme.
Nejprve jsme navštívili zmiňovaný zámek a jeho parčík a pak sjeli kousek dolů do Babiččina údoli k mlýnu. Nato, že je to hodně navštěvované místo a přes sezonu tu projde několik tisíc turistů si mohla obec dát tu práci a aspoň něchat vyčistit potok protékající údolím (náhon k mlýnu). Byl znečištěný a celkem vypadal dost nechutně. Jelikož byla mimosezóna, byl tam klid a všechno zavřené. Udělali jsme si pěší výlet k viktorčinu splavu a zpátky. Asi 2km. Pak jsme se vrátili k autu.
Bylo už celkem kolem čtvrté hodiny odpolední a tak jsme se sebrali a začali se pomalu vracet do Pardubic. Kolem páté končila výstava, tak jsme tam ještě chvíli zůstali na vyhlášení, naložili všechno živé i neživé a vydali se již za přítmí domů.
Do Ostravy jsme dorazili nějak před půlnocí. Do postele jsme se dostali až kolem jedné ráno. No a v pět zase třebalo vstávat do práce. Maras. Už nikdy. Vražda...
Výlet pěkný, počasí na to že byl pozdní podzim krásné.
NAVRCHOLU.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.