aneb každá veverka by měla mít svůj oříšek !

Chorvatsko 2004 I.

13. února 2007 v 16:00 |  Dovolené

Dovolená v Chorvatsku 2004

Bylo léto roku 2004. Na jaře jsme si vybrali s Pavlem, Jendou a mamkou Jindřiškou dovolenou. U cestovní kanceláře v Ostravě jsme si zajistili ubytování v chatkách v Chorvatsku u města Šibenik.
Pavel si asi dva týdny před dovolenou koupil nové auto, protože nechtěl jet do chorvatska felicií. Zakoupil si tedy ford mondeo, ovšem neuvědomil si, že zelenou kartu nedostane hned při nákupu. Trpělivě jsme očekávali každý den než přijde. Nakonec dva dny před odjezdem přišla a my mohli spokojeně vyrazit na dovolenou.
Den první a druhý: Odjezd z domova a příjezd do Solarisu
V pátek 6. srpna 2004 jsme vyrazili v odpolední hodinách směr Frýdek-Místek, Hranice na Moravě, hraniční přechod Mikulov, dále směr Vídeň, Graz, slovinský Maribor, chorvatský Záhřeb, dále pak po nové chorvatské dálnici směr Zadar a po jadranské magistrále do starobylého města Šibenik. Noční průjezdy probíhaly bez větších komlikací akorát ve Slovinsku jsme chvíli trčeli v zácpě před hraničním přechodem do Chorvatska.
V dopoledních hodinách jsme přijeli do Šibeniku a začli hledat ubytování v kempu Solaris. Po asi půlhodině jsme konečně zaparkovali náš vůz před chatkou.
Tak toto byla naše krásná nová chatka. Vevnitř se nacházelá denní místnost s kuchyňským koutem, dvoupatrovou postelí a jídelním stolem. Dále velká ložnice s dvoulůžkem a malá ložnička s jednou postelí. Chatka měla i verandu, na kterou se pohodlně vešel plastový kulatý stůl a čtyři židle. Velká prostorná chatka asi 50m od pláže.
Jelikož řidič Pavel celou cestu odřídil sám, byl hodně unavený a tak šel spát. Jendu jsem trošku nepochopila. Většinu cesty prochrápal a šel spát taky. My s mamkou jsme skoro celou cestu pobděly, ale řekli jsme si že když už jsme tady a máme to těžce zaplacené, půjdeme se probudit k vodě. Nechali jsme tedy chlapy spát a vyrazili s osuškama na pláž.
Bylo tam dost lidí, neboť byl horký letní den. Do oběda jsme si užívali krásného slunečného dne a koupání v průzračně čisté vodě. Pak jsme šli probudit chlapy a dělat něco k jídlu. Potraviny jsme si převážně přivezli sebou takže první dny nebyl problém s papáním. V místním supermarketu jsme si vždycky jen zakoupili chléb a pečivo, nebo většinou pivo, které jsme si každý večer vychutnávali na verandě.
Po obědě jsme vyrazili na obhlídku okolí. Blízký hotel a jeho pláže, přístaviště pro výletní lodě atd.
Koukli jsme jak dovádějí turisti na skútru, jaké lodičky kolem jezdí a nakonec jsme to stejně zaparkovali zase u vody a koupali jsme se společně i s ospalcema.
Jenda lovil mořské ježky, mušle a různé capiny a potvory co se nacházely v moři. V podvečer jsme navštívili ještě našeho delegáta, který bydlel také v jedné z chat v kempu. Zakoupili jsme si od něj fakultativní výlety na NP Krka a NP Kornati lodí. Aspoň jsme měli program na pondělí a středu. Večer jsme si uvařili večeři, posadili se na verandu a užívali si příjemného večera za cvrkotu všudypřítomných cikád. Všude to vonělo borovicemi, neboť jsme se nacházeli v borovicovém háji.
Den třetí: návštěva města Šibenik
Ráno jsme se probudili do svěžího slunného dne. Bylo jasné že nás čeká krásný slunečný den a ten je třeba využít. Řekli jsme si, že návštěva historického města Šibenik bude určitě příjemným zpestřením dne. Posnídali jsme tedy opět na verandě a poté sedli do auta a vyrazili směr Šibenik, po 3km jsme již hledali nějaké místo na zaparkování v úzkých uličkách. Nakonec se podařilo a my vyrazili směr přístavní molo. Šibenik nemá vlastní pláže, nejblžší solidní koupání je v kempu Solaris. Jinak se jedná o velmi skalnaté pobřeží. Ústí zde řeka Krka a je tu krásný výhled nad vysoký most jadranské magistrály čnící nad řekou.
Pomalu jsme procházeli nábřeží a obhlíželi obchůdky a restaurace. Pak jsme se vydali do útrob města a malými uličkami se šplhali do prudkého kopce. Dorazili jsme až ke kostelu a na náměstíčko. Zde jsme objevili cukrárnu a neodolali jsme posezení s obrovským kopečkem zmrzliny v ruce.
Po malém odpočinku jsme pokračovali dále zpět na promenádu a následně k autu.
Při návratu do kempu jsme navštívili hypermaket u hlavní cesty a nakoupili nějaká místní piva, abychom mohli porovnat kdo má lepší. Odpoledne jsme opět ztrávili na pláži a opalovali se. V podvečer jsme se okoupali ve společných sprchách v kempu aby jsme se zbavili soli z moře a povečeřeli jsme. Pomalu se stmívalo a my jsme si sedli na verandu a vychutnávali pěkný teplý večer.
Den čtvrtý: výlet do NP Krka
Probudili jsme se opět do slunečného dne. Dnes nás čekal výlet lodí do NP Krka. Loď odplouvala po ránu z přístaviště před kempem. Lidí co mělo zájem bylo celkem dost. Pomalu jsme nabrali směr podél pobřeží k Šibeniku a ústí řeky Krky. Propluli jsme kolem pevnosti a dvou Hittlerových očí.
Jedná se o tva otvory ve skále kde Hittler za druhé světové války ukrýval své ponorky. Dále následoval průplav úžinou do města Šibenik. Plavbu nám zpříjemňoval pohled na okolní krajinu, průplav pod mostem jadranské magistrály a následně jsme pluli dlouhou skalnatou úžinou k městu Skradin. Cestou jsme propluli i pod mostním obloukem nově stavěné dálnice směřem a Split. Jedná se o největší mostní oblouk přes řeku v Chorvatsku.
Dále naše plavba pokračovala k městu Skradin, kde svou plavbu musely ukončit soukromé plachetnice a jachty. Jejich majitelé dále museli pokračovat pěšky, chtěli-li se dostat k vodopádům na NP Krka. My jakožto výletní loď s povolením pro vplutí jsme pokračovali dále až k přístavišti pod vodopády a u hlavního výchozího místa na okruh Národním parkem.
Vstup do parku jsme měli v ceně zájezdu, stejně jako oběd na lodi. Domluvili jsme se tedy s kapitánem na čase oběda a následného odjezdu. Do té doby jsme se volně mohli pohybovat parkem.
Svou pouť jsme začali mostem u posledního vodopádu na řece a zároveň jediným vyhrazeným místem ke koupání v parku.
Koupání jsme odložili až na dobu, kdy se budeme vracet a podle toho, jak nám to časově vyjde. Pokračovali jsme tedy dále směrem do kopce, proti proudu vodopádů. Asi po půl kilometru nás čekalo pár stavení vč. starého mlýna, kde byla i ukázka, jak se voda využívala k obživě místního obyvatelstva.
Prohlídka byla velmi zajímavá a výhledy z mnoha vyhlídek byly nádherné a neopakovatelné.
Nemohli jsme se vynadívat.
Pokračovali jsme po vyznačené trase a koukali na krásnou přírodu Národního parku. Mnoho vodopádů, průzračně čistá voda, jde vidět, že Chorvaté si klenotů své země váží a nedovolí jejich znečištění. Opravdu Národní park stojí za prohlídku.
Cesta nám trvala nějak kolem dvou hodin. Poté jsme se vydali na oběd na loď. Servírovala se ryba se zeleninou, z nápojů byl na výběr pomerančový džus a chorvatské víno. Nutno podotknout, že české mi chutná více a rybu mohli taky trošku déle smažit.
Po obědě jsme zvedli kotvy a pomalu odplouvali zpět ke kempu. Opět jsme minuli město Skradin, Šibenik s pevností a podél pobřeží asi po 1 km přistáli u mola v kempu. Výlet to byl pěkný a nato že bylo v ceně i jídlo nebyl ani moc drahý. Asi 150 Kč. Zbytek dne jsme strávili opět u vody a odpočívali plni zážitků z výletu. Večer jsme opět sedli k pivu a vychutnávali si atmosféru večera u moře.
Den pátý: Koupání, lenošení, výlet k pevnosti
Probudili jsme se opět do krásného slunečného a teplého dne. Velmi nás lákalo podívat se do pevnosti u Šibeniku. Při plavbě okolo jsme si všimli, že lidé chodí do pevnosti i po souši tak jsme si řekli, že to skusíme taky. Posnídali jsme a vyrazili směrem k městečku Blata, za ním jsme asi po 1km nechali auto a vydali jsme se po chodníčku směrem k pevnosti.
Chodníček nejprve vedl podél malé pláže u menšího hotelu, následně pokračoval malou vystouplou úžinkou(kde se dva jen těžko minou) po vratkých kamenech a místy po fošnách, které omývaly vlnky z obou stran, neboť z obou stran bylo moře. Dost zajímavá cestička. Naštěstí jsme suchou nohou dorazili na ostrůvek odkud byl přístup na pevnost. Plni nadějí jsme se vydali přímo k ní. Ovšem asi 50m před ní na nás shora mával asi nějaký zprávce, že tu nemáme co dělat ať se okamžitě vrátíme... Tak jsme se podívali z dálky a vraceli se stejnou cestičkou zpět k autu. Později jsme zjistili, že jediný oficielní přístup na pevnost je z druhé strany lodí, pouze pro platící turisty. Tak jsme měli smůlu. Nasedli jsme tedy do auta a opustili tuto oblast. Vrátili jsme se na oběd zpět do chaty, cestou jsme ještě koupili pár piv (jiné značky než předtím) a celé odpoledne jsme ztrávili koupáním a lenošením na pláži.
Večer jsme dělali opět ochutnávku dalších výrobků místních pivovarů a poslouchali nekonečný cvrkot cikád. Všude to vonělo borovicovou pryskyřicí.
Den šestý: výlet do NP Kornati
V noci nás některé probudila bouřka, nekteří byli utahaní a ani si nevšimli že pršelo a lítali hromy blesky. Ráno bylo parádně svěží a obloha byla jako vymetená. Další nádherný den jako stvořený na výlet. Tentokrát jsme měli namířeno opět lodí do Národního parku Kornati. Jedná se o skupinu chráněných ostrůvků a ostrovů dále od pobřeží, které nejsou trvale obydlené. Jediný přístup k nim je po moři.
My jsme opět vyplouvali celkem časně ráno z přístavního mola před kempem. Tentokrát jsme dostali jinou lodičku než na Krku. V ceně jsme měli zase oběd. Pluli jsme nejprve kolem pobřeží kolem pevnosti směr město Vodice.
Dále jsme kormidlo otočili již k otevřenému moři. Vlny začínaly být čím dál větší a mě začínalo být čím dál víc blbě...
Moře je moře a já měla strach co to se mnou udělá, protože nás čekal ještě pěkný kus cesty. Kapitán nás ještě pohostil rakií (místní alkoholický nápoj) takže to taky udělalo své. Ale nakonec jsem nějak přežívala. I když to nebylo ono. Asi po dvou hodinách plavby jsme dorazili k ostrovům, jež jsou součástí Národního parku.
Objeli jsme jižní část parku a přistavili na jediném možném místě pro turisty aby si odpočinuli a mohli se občerstvit. Malý přístav na jednom větším ostrově, kde se nacházela hospůdka. Přichystali nám na lodi oběd (opět rybu se zeleninou a opět k tomu podávali pomerančový džus a víno. Asi po půlhodině sezení v uzavřené kajutě do které nepřetržitě pražilo slunce jsem začala pociťovat silné přehřátí organismu. Opustila jsem tedy loď a hnala se do příjemně teplého moře trošku se ochladit. Voda měla něco kolem 25 stupňů a to mě příjemně ochladilo. Asi po deseti minutách z kajuty vylezli i ostatní členové naší výpravy a společně jsme se vydali kouknout na vrchol ostrova, na vyhlídku nad restaurací. Asi 300m od přístavu jsme k ní dorazili. Pomalu jsme se koukali kde je nějaký křak, neboť naše potřeby se ozvaly. Nakonec jsme na skoro pustém ostrově našli trošku soukromí.
Z vyhlídky byl opravdu krásný výhled na okolní malé strůvky národního parku. Slunce pražilo a my se zatoužili vykoupat. Z vyhlídky jsme si to tedy namířili přímo k vodě. Ovšem bez bot bysme zde asi neuspěli. Hodně ježků a nebezpečno. Skalnatější pobřeží nedovolovaly dělat moc vylomeniny a tak jsme se jen asi půl hodinky čachtali a pak se vydali zpět k lodi. Ostatní se už taky pomalu scházeli a pomalu jsme se nalodili.
Na lodi jsem byla ráda že jsem. Po vyplutí mě opět chytaly závratě a cítila jsem že budu možná mít problémy...
Ale nakonec byla plavba snesitelná, odvážným nalíval kapitán stále rakii a taky pomerančový džus. Já do sebe nemohla nic dostat, neboť jsem se bála abych nezačala krmit rybičky. Ale trošku džusu na schlazení přecejen bodlo. Pak už jsem celou cestu v sedě podřimovala a vnímala jen hudbu kterou vyluzovali místní hudebníci pro naši dobrou náladu a zpříjemnění cesty.
Po dalších dvou hodinách mého utrpení jsem se trošku probrala a viděla jak opět míjíme město Vodice. Tudíž mi bylo jasné že zpátky ke kempu už není daleko. Pobřeží utíkalo velmi rychle a za chvilk jsme míjeli opět pevnost a byli u kempu. Z lodi jsem se rychle vypotácela a celá zelená si sedla na nejbližší patník... Bylo mi hodně blbě ale nakonec se to obešlo bez krmení rybiček. Chvíli jsme si odpočinuli a pak vyrazili do chatky. Lehla jsem si a čekala až mamka připraví nějaké to jídlo.
Měli jsme celkem hlad protože u moře rychle vyhládne a přecejen ryba není moc syté jídlo.
Po večeři jsme ještě šli na chvilku k moři a vykoupat se. Večer jsme navštívili místní hospůdku aby jsme si dali pivo asi za 60,-Kč a ochutnali, jak chutná zdejší čepované.
Pak jsme šli už jenom do chaty konečně do svých postýlek. To by člověk neřekl, jak dokáže utahat jeden výlet na moři.
NAVRCHOLU.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.