aneb každá veverka by měla mít svůj oříšek !

Chorvatsko 2004 II.

13. února 2007 v 16:01 |  Dovolené
Den sedmý: výlet do NP Plitvická jezera
Jelikož byl už čtvrtek a my těch Národních parků pořád neměli dost, rozhodli jsme se tentokrát zajet někam autem a vybrali jsme si NP Plitvická jezera.
Ráno jsme vydatně posnídali a na cestu si ještě nabrali nějaký chleba a paštiky aby jsme tam nemuseli kupovat drahé jídlo. Vyrazili jsme tedy směrem k Zadaru a dále do vnitrozemí přes město Knin po staré cestě na Záhřeb. Asi po 250 km jsme dorazili k Národnímu parku. Podél cest prodávali místní domácí med a sýry a tak jsme si řekli že po spáteční cestě zakoupíme ten dobrý tmavý lesní chorvatský med, ve kterém úplně cítíte místní voňavý les.
Něco před polednem jsme dorazili k jednomu z parkovišť a nechali zde skoro uprostřed lesa auto. Pojedli jsme chorvatský chléb a paštiky a vydali se k jezerům. Vstupné bylo na jednu osobu asi 10 Euro, což je dost. Zaplatili jsme tedy a vydali se na obchůzku kaskády jezer.
Nejprve jsme to od pokladen vzali dolů k přístavišti lodí a největšímu jezeru, které se zde nachází. Zde jsme si udělali malý okruh kolem horních jezer a pak zpátky k lodím. Zde bylo v ceně a zároveň součástí okruhu jízda lodí k druhému přístavu. Tady se nacházely stánky s místními dobrotami, od piva přes koláče a různé buchty k jídlům klasickým. Byly zde i hodně důležité záchody, ovšem jednalo se o nejhygieničtější záchody na světě. Tzv. čapačky. Musíte si totiž čapnou abyste mohli vykonat potřebu. Docela drsné. Ale hygienické. Chvíli jsme poseděli a vydali se na další menší okruh kolem. Po asi 2km jsme se vrátili zpátky k přístavišti a absolvovali vzdálenější plavbu k dolnímu přístavu, kde začínala nejzajímavější část trasy.
Během procházky jsme viděli nejen četné vodopády a mnoho jezer, ale také místní kachny a jelikož byla voda hodně průzračná, i hejna místních ryb. Prý zde žijou i pyraně, ale ty jsme neviděli.
Koupání zde bylo zakázáno, ale svádělo to. Ale díky výstrahám že zde žijí pyraně jsme si smočili jen prstíčky.
Na břehu jednoho z jezer se nachází i jeskyně kde se natáčel poklad na stříbrném jezeře. Tu jsme taky prozkoumali a vyšli jejími útrobami po kamenných schodech až nahoru na vyhlídku.
Na fotografii je nejvyšší vodopád celé soustavy jezer, Veliky Pršivac, má výšku 73m. Vyfocen z vyhlídky nad jeskyní. Ještě byla možnost jít spodní cestou ale vyhlídkovou cestičku jsme upřednostnili. Po pár kilometrech jsme přišli ke spodnímu vstupu do parku. Sešli jsme dolů a navštívili velký vodopád.
Od Chorvatů je velmi milé že počítají s velkou návštěvností Čechů a tomu i přizpůsobují cedule, jež jsou psány v několika jazycích. Většinou v Chorvatštině, Italštině, Češtině, Angličtině, Němčině a Maďarštině. Je vidět, že si tady jakýhkoli turistů hodně váží. Myslím, že něco podobného se v česku nemůže stát.
Jako důkaz mám fotografii popisku Velkého vodopádu.
Dále od Velkého vodopádu jsme si to namířili po druhém břehu jezer zpět k dolnímu přístavu lodí. Odtud jsme si to vyšlápli opět nahoru nad jezera, kde vozil turisty zpět na parkoviště vláček.
Tato fotografie ukázala, že můj bratr Pavel je opravdu dobrý fotograf, a že ho tenhle koníček opravdu baví. Plitvická jezera jsou jako stvořená pro fotografy.
Svezli jsme se tedy vláčkem zpět k autu, v krámku se suvenýry si mamka na památku koupila lišku Plitvička jezera a opět jsme se pomalu vydali na cestu zpět. Výprava kolem jezer nám zabrala tak 5 hodin a ještě by bylo kde chodit. Ale jelikož zpátky do Šibeniku bylo ještě hodně daleko, museli jsme procházku zrkátit.
Cestou zpět jsme u místních u cesty koupili tmavý lesní med a někdy kolem 9 večer jsme dorazili zpět k chatě. Celý den bylo pěkně slunečno a teplo a výlet na jezera v nás nechal pěkné vzpomínky.
Den osmý: páteční výlet do Splitu
Jelikož jsme akční rodina a čtvrteční ráno opět vypadalo nadějně a nám se nechtělo jen ležet na pláži, byli jsme akční a opět po snídani vzali auto a vyrazili na výlet. Tentokrát směr Split.
Druhé největší město chorvatska a zároveň velký přístav - výchozí místo pro turisty směřující na okolní ostrovy.
Autem jsme jeli ze Šibeniku podél pobřeží po jadranské magistrále až do Splitu. Cesta to byla velmi zdlouhavá a nedovedu si představit takhle jet někam až úplně na jih. Po ránu byl provoz ještě únosný, ale díky ještě tehdy nedokončenému úseku dálnice do Splitu se doprava s přibývající výškou slunce nad obzorem stupňovala. Kolem poledne jsme dorazili do Splitu.
Našli jsme si místečko na zaparkování mezi vilkami na předměstí Splitu a pokračovali směrem dolů - tzn. k moři. Došli jsme na městskou pláž. Podél ní jsme překonali malý kopeček a podél pobřeží cca 1km došli k hlavnímu přístavu trajektů a hlavní promenádě s Palmama. Konečně to tu vypadalo jako u moře. Palmy, tropické vedro a obrovské trajekty. Chvíli jsme odpočívali na promenádě pod palmama a koukali na trajekty v dáli.
Jelikož je centrum Splitu vyhlášená památka, jali jsme své kroky směřovat právě tam. Ovšem byli jsme trošku zklamaní. Split je velmi komerční město a všechny památky jsou přehuštěné turisty až jim to škodí. Úzkými uličkami jsme kličkovali centrem, jenda si zde koupil polštářek do auta ve tvaru žáby a osvěžili jsme se u napajedla pro turisty u parku. Pak jsme pokračovali zpět na nábřeží a kolem přístaviště trajektů zpět na městskou pláž kde jsme se chvíli koupali. U Splitu je výhled na ostrov Hvar a moře je tu trošku otevřenější než na jiných místech v Chorvatsku takže vlny opravdu stály někdy zato.
Pláž se tu ale mírně svažuje do moře a je písčitá. Koupání nádherné, ale jde vidět že je to městská pláž a byla celkem znečištěná a přehuštěná lidmi. Asi po hodině jsme se tedy vrátili k autu a opustili Split. Pavel si chtěl autem strašně vyjet nějaký ten průsmyček tak jsme tedy varazili směr průsmyk Malačka.
Nahoře se nacházely stavební stroje a bylo vidět, že právě opravují povrch cesty. Nicméně na vrcholu průsmyku se nacházel nějaký památník a cestička na úplný vrchol k němu. Odtud byl překrásný výhled na Split a široké okolí vč. Makarské riviéry. Vidět bylo i letiště ve Splitu, které se nacházelo přímo pod námi.
Po vydatném výstupu na vrchol a krátkém odpočinku jsme dále pokračovali přes vnitrozemí směrem na Šibenik. Po asi 10km jsme trošku zabloudili, protože díky stavějící se dálnici byly porušené boční cesty. Kousek jsme se tedy museli vracet trošku více vnitrozemím a nakonec jsme najeli na začátek dálnice někde už napůl cesty přes Šibenikem. Zpátky jsme tedy 50% cesty ujeli zase po dálnici.
V podvečer jsme dorazili zpět do Šibeniku. Dali jsme si večeři a vychutnali pivečko.
Den devátý: Sobota - lenošení a příprava na odjezd domů
V sobotu jsme nikam nespěchali a ani neměli naplánovaný výlet neboť jsme v odpoledních hodinách už odjížděli domů. Tak jsme se jenom flákali na pláži a užívali si posledního potápění a chytání bronzu.
Řidič odpočíval aby byl fit na cestu. Já si užívala potápění a lovila ještě nějaké ty mušličky. Prostě pohoda, leháro. V poledne jsme si uvařili ještě jídlo a vykoupali se na cestu. Uklidili jsme chatu a vyrazili na cesty. Hned po vyjetí na jadranskou magistrálu jsme se před Šibenikem zařadili do kolony aut. Asi hodinu jsme se pomalu posouvali krokem a asi 2km za Šibenikem se kolona pomalu rozjížděla. Po nájezdu na dálnici nastal Pavlovi problém s autem. Chyběla mu spona na hadici u nasávání turba tak mu poradil další český řidič ať ji vezme odjinud že tam není tak potřeba a přešroubuje ji tam. Nakonec jsme to opravili, všichni jsme si oddychli že cestu domů nebudeme absolvovat trhaně a vydali jsme se na cesty. Cestu jsme absolvovali stejně jako tam. Směr Záhřeb po dálnici, dále Maribor, Graz a Vídeň. Přes hraniční přechod v Mikulově jsme k ránu dorazili do ČR. Asi něco málo před polednem jsme dojeli konečně domů.
Všichni byli unaveni a šli spát. Dovolená to byla krásná, ani jeden den nám nepršelo a zážitků jsmě měli dost a dost. Myslím, že chorvatsko ještě někdy navštívím a doufám, že se podívám ještě o kousek jižněji.
NAVRCHOLU.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.