aneb každá veverka by měla mít svůj oříšek !

Venta a Rexík

24. února 2007 v 17:40 |  Domácí mazlíčkové
Venta a Rexík
Ahoj, já jsem Venta. Jsem fenka Chodského psa. Páníčkové si mě dovezli z chovatelské stanice Prima Nova v Hradci Králové. Moje maminka i tatínek vlastnili spoustu pohárů z různých soutěží a já jsem jejich chytrost a krásu převzala se vším všudy. Hlavně tu chytrost. Již jako malé štěňátko jsem byla pěkný lumpík. Zachvilku jsem se naučila přeskakovat plotek paničce do zahrádky. To si pište že se to neobešlo bez křiku.
No a to jsem já. To jsem byla mladá a vitální.
Pak jsem měla párkrát štěňata a nakonec je ze mě vychytralá babička. Už mám potíže s kloubama, hlavně na zadních nohách. Tak už nepřeskakuju přes plotek, ani moc neběhám. Jsem čím dál víc unavenější a tak si většinou lebedím ve stodole pěkně v teple v seně.
Jsem strašně pyščkatý a čumákovitý pejsek. Strkám čenich všude kam se dá. Nejlépe tam, kde je dobré čerstvé kozí mlíčko nebo piškoty. Ty já nejradši.
A to je můj druhý přítel Rexík.
Ten první byl Aryk, dovezli jsme ho už staršího dědečka, ale měli jsme spolu pět dětí. Bohužel jednoho dne jej přišli navštívit jeho bývalí páníčkové a začlo mu být hodně smutno. Jakmile odešli, šlo to s ním od desíti k pěti. Až nakonec umřel na stesk. Tak mi páníčk Mirek dovezl Rexe.
Tak to jsem já. Jako ročního pejska si mě dovezl z malé vesničky u Chocně. Nejprvě jsem ho chtěl sežrat jako správný hlídač, ale nakonec jsem poznal že je to hodný člověk a když mi nandali obojek a vodítko dali jemu do ruky, už jsem byl jeho mazel.
Někdy i celé hodiny trávím u něho v dílně kdy dělá různé věci. Věrně mu ležím u nohou a překážím. Taky nemám rád naší sousedku. Moc si na mě dovolovala když jsem tu byl nový. Ale já se nedal a dneska ze mě má respekt. Jsem dobrý hlídač a nikoho cizího na dvorek nepustím.
Když se páníček chystá jít ven něco dělat, šťastně poskakuju kolem dveří a kňouráním se dožaduju, aby své oblékání zrychlil, že chci jít na procházku.
Každý den nás s Ventou a kocourem Piškotem krmí ve sklepě.
Jsme s Ventou dvojka k pohledání. Děláme spolu všelijaké lumpárny a když se jde do lesa těžit dřevo, my tam nesmíme chybět.
I když máme husté kožíšky, když je venku hodně zima, nechávají nás páníčkové ve sklepě. Domů nechceme jít, je tam na nás zase moc teplo. Jsme venkovní pejsci. Venku je víc srandy. Spousta koček na honění a žužlání, spousta domácí drůbeže, kterou je třeba čas od času zkrotit a postavit do latě.
Jenom z čeho mám opravdu strach je elektrický ohradník pro kozy. Nikdy nezapomenu jak jsem si tam jednou zamotal do pružiny obojek. Utrpení. Od té doby se ohradníku zdaleka vyhýbám.
Na vesnici je fajn. Velký výběh, pamlsky od páníčka a furt je co prozkoumávat...

NAVRCHOLU.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.