aneb každá veverka by měla mít svůj oříšek !

První jarní "pořádnější" výlet - DARKOV

1. dubna 2007 v 20:32 |  Cyklovýlety

První jarní "pořádnější" výlet


Z Bludovic do Karviné přes Stonavu a zpět přes Ostravu

Je 1. dubna 2007 a já s mamkou a bráchou Pavlem jsme se rozhodli využít krásného jarního slunečného a hlavně jednoho z prvních teplejších dnů a vyrazit někam na výlet na kolech.

Náš start byl u nás doma v Horních Bludovicích (okr. Frýdek-Místek). Zde jsme ráno měli ještě s mým přítelem poradu (ten s náma nemohl jet, neboť je právě na nemocenské a vycházky má jen odpoledne). Domluvili jsme se, že do plánu zahrneme ještě i odpolední návštěvu města Ostravy a hlavně Slezskoostravského hradu na kterém právě probíhal velikonoční jarmark a haldy Emy v Hošťálkovicích, odkud je krásná vyhlídka na celou Ostravu a široké okolí. Takže se tak může zúčastnit naší výpravy i on, marod.
Domluva tedy zněla. My tři na kole do Darkova, Karviné a zpět přes Orlovu a Petřvald a on autem na Slezskoostravský hrad a haldu Emu autem. Na hradě jsem si domluvili hrad ve dvě odpoledne.

Vyjeli jsme tedy něco kolem deváté ráno z našeho Bydliště. Namířili jsme si to směr centrum vesnice Horní Bludovice a Bludovický kopec nad Havířovem. Zde jsme překonali hlavní tepnu Havířov - Těrlicko a pokračovali směr Životice. V Životicích se nachází památník životické tragédie a turistické známkové místo, avšak odsud již známku mám a tak mě ani trošku nemrzelo, že je památník zavřený a známka tudíž nedostupná.
Dále jsme krásně z kopce pokračovali již po cykloztezce kolem životických sadů směr Albrechtice. Zde jsme si udělali krátkou pauzičku aby jsme si oddychli po dlouhém sjezdu z Bludovického kopce.
U informační cedule u mostu přes říčku Stonávku nám Pavel připomněl, že kdysi dávno zde již s bráchou Jendou jel avšak opačným směrem s malinkatýma změnama trasy, než jsme jeli tentokrát.
Z Albrechtic jsme si to namířili údolím říčky Stonávky (na jejímž toku byla vybudována i přehradní nádrž Těrlicko) do Stonavy. Cestou obdivujeme prasečí farmu Stonava, nově zrekonstruovanou v krásných zelených barvách a před správní budovou s podobiznou dvou prasátek, a krásný strom který neunikl bystrému oku našeho fotografa Pavla.
Ve Stonavě míjíme krásný kostel a krásně rovnou cykloztezskou pokračujeme k nadjezdu nad železnicí Bohumín - Český Těšín. Na mostě opět odpočíváme, potkáváme jednoho běžce a zjišťujeme, že jsme co by kamenem dohodil od lázeňského městečka Darkov a jeho úchvatného mostu.
Tento most byl nedávno nadzvedáván, jednalo se o tak velkou akci, že to bylo ve všech novinách i televizi.
U mostu se nachází lázeňský areál Darkov a naproti malé Bistro, kde jsme neodolali vůni kávy. Dáváme teda vídeň a já jdu hledat recepci lázní, abych si koupila turistickou známku.
Recepci nacházím po delším hledání a kupuju známky hned dvě, neboť jsou za nižší cenu než obvykle a tak tu druhou vyměním s někým z česka za nějakou vzdálenější co ještě nemám.
Od lázeňského areálu pokračujeme po červené značce do minizoo v Karviné pod zámkem Fryštát.
Poprvé v životě jsem zde měla možnost vidět bílého jelena, opravdu úchvatné zvířátko. Právě se zde krmilo celé stádečko suchým pečivem a kaštany, které jim tu nosí lidé při svých procházkách parkem.
Od minizoo jsme dojeli na okraj parku k hlavní cestě na Ostravu. Jelikož zde nijak jinak nelze překročit suchou nohou řeku Olši a Stonávku, museli jsme jet kousek po této hlavní silnici až k odbočce na důl Doubravu. Kolem lagun jsme vyjeli kopec až k samotnému dolu. Pomocnou ruku nám celou dobu z Karviné podával vítr, jež nám celou cestu foukal do zad. Takže i větší kopec pro nás nebylo nijak obtížné zdolat.
U dolu Doubrava odpočíváme a připravujeme se na sjezd do Orlové.
Městem jen svištíme třicítkou z kopce a zahýbáme prudce doprava směr Petřvald. Kolem domků našich kolegů z práce kličkujeme bočními uličkami mezi finskými domky, jež jsou typickou stavbou pro hornické oblasti. V Petřvaldě u sámošky dáváme banán a pokračujeme po hlavní cestě do Radvanic na rondl. Tady zahýbáme vpravo a asi po půl kilometru odbočujeme vlevo kolem Bastra a burzy na starou cestu Ostrava - Havířov. Po ní si už to šlapeme směr centrum Ostravy. Jednosměrnými uličkami kličkujeme a hledáme, kde se najíst. Nakonec nacházíme restauraci u nové radnice v parku. Dáváme pizzu a zapíjíme desítkou. Byli jsme žízniví a vyhladovělí, a tak jídlo rychle padlo.
Telefonicky se domlováme s Pavlem ať už pomaličku vyráží k hradu, že my jsme tam co by dup. Zjišťujeme, že je s ním i brácha Jenda, který měl původně jet s náma, ale zabrzdil se na CB expedici na Prašivé. Tak nakonec domlouváme setkání před hradem. My se zvedáme od oběda a po nábřeží si to šlapeme k lávce přes Ostravici.
Velikonoční jarmark na Slezskoostravském hradě je opravdu velkou akcí. Stovky ostravanů si to míří na hrad, až se trošku bojíme tlačenic. Ale nakonec nápor zvládáme, kola zamykáme před hlavní branou. Setkáváme se tu i se dvěma vysílačkovými maniaky. Společně jdeme na hrad. Zde koukáme po desítkách postavených stánků, nabízejících různé tradiční zboží. Nově mají zpřístupněnu expozici čarodějnic a mučidel. Zvláště mučidla nás nadchla, ale čarodějnice měly taky něco do sebe.
Kupujeme Valašský trdelník (tradiční valašské pečivo opékané na otevřeném ohni) a poprvé také vstupujeme na hradní věž, kde je středověká expozice.
Asi po hodině opouštíme hrad a opět se rozdělujeme. My tři na kolech míříme na haldu Emu, jež je nejvyšším bodem na Ostravsku a je odtud krásný výhled na celé Ostravsko a široké okolí. Opravdu doporučuju. Setkáváme se tu i s Pavlem a Jendou, jež zde jdou vyzkoušet nějáká ta spojení vysílačkama.
Sluníčko krásně peče a my asi po půlhodině opět scházíme dolů ke kolům. Loučíme se s Jendou a Pavlem a míříme domů. Tři cyklisti si to šlapeme po staré šenovské cestě kolem Mittal Steel do Horních Datyň. Pavel se od nás odlučuje a míří přímo domů. Já s mamkou jdeme ještě na návštěvu do mého současného bydliště. Dáváme kafe a buchtu, Jenda odjíždí autem a mamka na kole. Oba čekala ještě 10km vzdálená cesta do Horních Bludovic. Pavel tam již někde byl. Já již zůstala doma. Asi po třičtvrtě hodině mi mamka píše že zdárně dorazila domů. Opravdu velká sportovkyně.
Za celý den jsem já ujela 65 km, mamka s Pavlem ještě o deset více. Myslím, že na první jarní rozjížďku to docela jde.

NAVRCHOLU.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.