aneb každá veverka by měla mít svůj oříšek !

Velikonoce v Rožnově pod Radhoštěm

18. dubna 2007 v 8:14 |  Pěší výlety
Velikonoce v Rožnově pod Radhoštěm
Psal se 9. duben 20007. V tomto roce na něj připadlo Velikonoční pondělí. A jako skoro každý rok i tentokrát jsme plánovali nějaký ten výlet.
Počasí nám ráno ukázalo vlídnou tvář, bohužel i trošku studenou. Někteří z nás, jak se později ukázalo, jej dost podcenili a bylo jim trošku zima.
Ráno kolem devíti jsme vyjeli. Jely dvě auta plně obsazené. Celkem devět lidí. Já, přítel Pavel, brácha Pavel, brácha Jenda, mamka moje, a rodiče od přítele. Přidali se k nám i kamarád z Petřvaldu Lukáš s přítelkyní.
Jenda to tedy ráno vzal se svým autem přes Petřvald pro ty dva a všichni jsme se sešli o půl desáté u přítele doma, protože byly Velikonoce a třebalo vyklepat kožichy všem babám v domácnosti.
Trasu jsme volili trošku výletní. Z Vratimova přes Hrabovou, Mošnov, Příbor a směr Frenštát pod Radhoštěm a Rožnov. U hotelu Eroplán nás přivítala zácpa. Počasí bylo fakt krásné tak vylákalo spousty lidí na první větší akci v Rožnově. Parkoviště u Dřevěného městečka - našeho cíle - bylo již ráno úplně plné. Proto policie odkláněla další přijíždějící auta do blízkých kempů, momentálně v tento den sloužících coby záchytná parkoviště. Zaplatili jsme parkovné 60,- a hned vedle bazénu nechali odpočívat náš vůz.
Jak můžete vidět na fotce, opravdu tam bylo mnoho lidí. A to bylo teprve ráno...
Desítky stánků s nejrůznějším tradičním valašským zbožím a různými dobrotami lemovaly úzké uličky městečka. Hlava na hlavě. Pomalu jsme se prošlapali až ke stánku s občerstvením trošku v ústranní za přírodním amfiteátrem. Dáváme ranní kafe a někteří z nás si posvačili klobásky. K tomu všemu nám hrála hudba a z poza ohrádky na nás koukaly ovečky a kozy.
Trošku mě předchozí den zklamalo zjištění, že i přesto že tato akce je monutných rozměrů, Valašská Dědina a Mlýnská Dolina jsou zavřeny. Je to už dávno, kdy jsme tam byla naposledy. Najivně jsem si myslela, že když jsou ty Velikonoce, jaro, tak budou v Dědině aspoň k vidění jehňátka, kůzlata a různá jiná havěť, kterou z velké části pěstujeme doma.
Aby pořadatelé vynahradili uzavření těchto dvou částí, nacpali ovečky a kozy do městečka.
Asi tři hodiny jsme chodili po dřevěném městečku, koukali na tehdejší vybavení chalup a na provádění různých tradičních Valašských řemesel a zvyklostí, čehoš se zde ujaly starší obyvatelky Valašska.
To je nádhera, co? Vyřezávané nádobí a spousta dalších tradičních výrobků... Opravdu stojí zato navštívit takovou slavnost.
Během prohlídky jsme museli ochutnat my neřidiči taky tradiční medovinu.
Medovina chutnala, pražené mandle v karamelu taky... Prostě sváteční pohoda. Pomalu jsme se sunuli k východu a přes cestu ještě na chvíli navštívili bílou budovu Valašského muzea. Zde jsme zkoukli expozici kočárů, převážně vyrobených v Kopřivnici.
No a tohle jsem už vyfotila přítele u kotlíku, jež se součástí další expozice, kterou bych mohla nazvat "jak se žilo tehda". Taky opravdu zajímavá výstavka včetně fotografií ze současnýchi dávno zapomenutých časů.
Každý jsme si výstavu prošli svým tempem a nakonec jsme se sešli u auta na parkovišti. Den ještě neskončil, a tak jsme se rozhodli ještě pro zajížďku na Palkovické hůrky.
Už se trošku šeřilo a my jsme auty vyjeli k hotelu na Palkovických hůrkách. Příjezdová cesta zde vede z Palkovic prudce do kopce. Je úzká a nepřehledná a tak doporučuju, aby si řidiči dávali velký pozor. Od hotelu jsme pak pokračovali po modré značce až k vysílači.
Asi 1,5km dlouhá cesta končí na louce na pahorku, ze kterého však jde vidět pouze trošku na stranu Příboru, a to jen tehdy, když ještě nejsou olistěné stromy. Nadruhou stranu směrem na Palkovice jde vidět jen velmi špatně. Na ostatní strany výhled není, neboť se zde nachází neprostupný hustý smrkový les.
No a to je důkaz, že já tam s nima taky byla. Pavel opět vyzkoušel vysílačku. Trošku se do toho zabral a tak jsme ho asi po hodině už museli z Jendové vysílačky volat, že by už mohl končit a že chceme jít domů. Jelikož Jenda změnil trošku hlas, Pavel ho z počátku nepoznal a myslel si, že je to někdo, kdo se s ním chce spojit z bůhvíjaké dálky.
Tak jsme posrandovali a jali se chůze dolů. Tentokrát jsme šli chvíli stejnou cestou zpátky, ale asi po 400 m jsme odbočili na zkratku, na kterou bychom v opačném směru jistě jen těžko trefili. A tak jsme byli za chvíli zase u hotelu. Starší generaci jsme hned na začátkku výstupu nechali v blízkosti hotelu a na vrchol jsme šli sami. Nazpátek jsme si je vyzvedli z hotelového baru, naskákali do aut a jeli zpátky domů. Jenda jel s Petřvalďákama zase zpátky do Petřvaldu a my do Horních Bludovic. Zde jsme já s přítelem a jeho rodiči přesedli do mého auta a vyrazili do Horních Datyň.
Zhodnocení: Počasí celkem přálo. Bylo z rána chladněji, kolem poledne bylo příjemně. Večer se trošku zatáhlo. Výlet nebyl náročný, spíš kulturně výživný. Akorát mě mrzí ta zavřená Valašská Dědina a Mlýnská Dolina, jinak bylo fajn.
NAVRCHOLU.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Karolina Karolina | Web | 19. dubna 2007 v 18:08 | Reagovat

Soutez o nejlepsi blog na www.velka-soutez uz zacala!

Zacni si shanet hlasy!

:-) :-) :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.