aneb každá veverka by měla mít svůj oříšek !

Velká Čantoryje 7.4.2007

17. dubna 2007 v 19:26 |  Pěší výlety

Velká Čantoryje

Byla sobota 7.4.2007 a já jsem se vydala s přítelem Pavlem a bráchou Pavlem na pěší výstup na Velkou Čantoryji v Beskydech. Jedná se o vrcholek na Česko-Polské státní hranici nad vesničkou Nýdek.


Ráno kolem osmé jsme vyjeli směr Třinec, Vendryně a Nýdek. Zde jsme nechali auto na parkovišti za celodenní parkovné 50,-Kč. Docela síla nato, že ještě před dvěma měsíci nebylo placené.
Vyrazili jsme tedy po červené značce a zároveň naučné ztezce směrem na vrchol Velké Čantoryje.
Asi po kilometru chůze vesnicí mezi domečky jsme sešli z cesty na pěšinu, vedoucí přes dolinku potůčku a pak prudce do kopce lesem. Pamatuju si, že před rokem zde byl ještě hustý les... Dnes je zde pouze pozůstatek lesa ve formě pařezů. Po 250 m dáváme pauzu na louce. Pavel skouší první spojení vysílačkou. Jelikoež je sobota probouzí většinu důchodců v Haviřově.
Po pauze opět pokračujeme cestou necestou ke studánce. Tady jsme se osvěžili čerstvou horskou vodou a poseděli na lavičce. Voda byla opravdu dobrá, potvrdil nám to později i pejsek, kterému náramně chutnala. Málem tu studánku vypil.
Od studánky pokračujeme kolem chat stále prudce do kopce. Po asi půl kilometru odbočujeme na vyhlídku nebo spíš jakousi kazatelnu. Momentálně si nemohu vzpomenout jak se jmenuje ale je to asi 100metrová zacházka. Člověk si tam musí dávat pozor, aby tam kajsi nezhučel.
Počasí nám celkem přeje, akorát je trošku chladněji. Pokračujeme svižným tempem dále po červené. U dřevjanek nacházíme odpočívadlo na lavičce kolem stromu. Místní chatař si zde zrovna něco dobrého udí. Dělá nám chutě, ale úspěšně odoláváme.Kluci dělají jen pár fotek okolí a cesty kudy budeme pokračovat, chvíli odpočíváme a pak pokračujeme dál.
Cesta už není tak prudká jako ze začátku. Vcházíme do lesa k rozcestníku s modrou značkou. Červená vede zase dolů a modrá na vrchol. Za půl kilometru jsme u chaty Čantoryje. Zde s Pavlem neodoláváme grilovanému žebru, brácha si dává klobásu. (Drží dietu:-)
Na zahřátí dáváme kafe, děláme hraniční foto, Pavel kupuje důchodcovskou turistickou hůl aby si měl kam nabíjet štítky a pokračujeme po hraniční linii směrem k rozhledně.
A tohle je foto, abyste nám věřili.
K rozhledně je to od chaty dalších půl kilometru. Byl sice už duben a letošní zima nevypadala nato že je zima, ale ještě se na cestě (pouze na české straně) nacházely zbytky sněhu. A místy dost hlubokého, takže si určitě dovedete představit, že v letních botaskách to nebyl žádný med.
Ve zdraví jsme všechno přebrodili a konečně jsme se dostali k rozhledně. Vstupné bylo 30,- Kč na osobu. No, ještě se to dá, jsou dražší rozhledny.
Z vrcholu je opravdu nádherný výhled na všechny strany.
Při pěkném počasí jdou vidět i Tatry. Dnes to štěstí nemáme.
Městečko Wisla na polské straně, leží na stejnojmenné, bohužel při obnovování hornické činnosti zasolené, řece Wisle.
A tadyhle od těch chat jsme přišli. Právě tam tehda udili.
Na rozhledně jsem já s bráchou vydrželi asi čtvrt hodinky. Pavel s vysílačkou ještě asi půl hodinu. Potom se zcela zmrzlý vrátil k nám dolů. My jsme si mezitím vypili horký čaj. Všem nám bylo trošku zima, neboť foukal docela studený severák a ještě přihnal jeden sněžný mráček. Chvíli na nás padaly vločky.
No a takhle jsme šplhali dolů od rozhledny dolů, teď už po červenomodré hraniční značce. Červená polská, modrá česká. Vedly po jedné cestě, v některých úsecích měly každá svou cestičku. Většinou byla ta polská červená více vyšlapanější.

Po třech kilometrech jsme si dali svačinovou pauzu a brácha fotograf Pavel hledal objekty k focení.
Našel nějakou smrkovou větvičku. A nás. Po nadlábnutí jsme sbalili saky paky a pokračovali k hraničnímu přechodu Beskydek/Beskidek.
No a tohle už je on. Vandalové turisté zde již stihli zničit chatu sloužící pohraniční policii. Asi nemohli najít nocleh a tak vyrazili dveře a ubytovali se uvnitř. Je to škoda, že všechno musí být poničené. Ona potom ta práce zvelebování hor a stezek pak nějak nebaví.
Od přechodu již pokračujeme opět směrem na Nýdek. Krkolomná turistická cesta je docela o krk. Po dvou kilometrech docházíme k prvnímu stavení. Konečně civilizace. Další dva kilometry pokračujeme k autu již po asfaltové cestě kudy jezdí už i autobus. Ohlížíme okolní nová stavení. Pořád klesáme podél potoka až na náves v Nýdku, kde máme auto.
Výlet bych zhodnotila asi takto: Počasí vyšlo, na duben tak akorát. Sněžení jsme nečekali, ale co, jsme na horách. Doma jsem asi dva dny sbírala unavené nohy.


NAVRCHOLU.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.