aneb každá veverka by měla mít svůj oříšek !

Praděd 2007

15. června 2007 v 13:44 |  Pěší výlety
Praděd 2007
Tak jsme se jednoho krásného sobotního rána rozhodli navštívit Jeseníky. Bylo 19. května 2007 a my jsme se ráno sbalili a časně kolem šesté ráno jsme napakovali auto báglama a vyrazili z Bludovic směrem na Ostravu, Opavu, Bruntál, a odtud oklikou přes Vrbno pod Pradědem směrem na Karlovu Studánku.
Zajížďky ovšem nikdo z nás nelitoval ani minutku. Z Bruntálu do Vrbna se jede skoro pořád lesem serpentinkama a kde nic tu ani liška či medvěd. A najednou se les před námi otevřel les a my vjeli ani nevíme jak do Vrbna. Jelikož jako správný věřící si motorista jsem v autě neměla ani mapu, někteří spolujezdci to psychicky nevydrželi že jsme tak trošku zabloudili a na první benzině šli koupit mapu. A pro jistotu dvě. Jeden atlas a druhou turistickou.
Nakonec jsme i přes všechny objížďky zdárně vykličkovali z Vrbna a pokračovali malebným údolím Bílé Opavy až do Karlovy Studánky. Tady jsme nechali auto na parkovišti u nedávno vyhořelého hotelu Hubert. Parkovné 70,- Kč na celý den. Na parkovišti jsme se jako neznalí turisté zeptali kasařky odkud jezdí kyvadlová autobusová doprava na Ovčárnu. Autem se tam vyjet nedá a tak musíme volit tuto variantu. Ale docela nám vyhovovala, neboť máme v plánu zpátky již nejet autobusem, ale projít se asi 5km po naučné ztezce údolím Bílé Opavy. V 8:45 nám odjíždí autobus na Ovčárnu. Je 8:00. Jdeme na kafe do jednoho z místních hotelů. Cestou zpět se osvěžujeme u pramene. Karlova Studánka jsou vyhlášené lázně a tak je tu spousta lázeňských domů, pramen a krásný upravený parčík. V infocentru kupuji turistickou známku č. 2 a pomalu se hrneme na zastávku autobusu neboť už nadešel čas odjezdu.
U parkoviště ještě Pavel obdivuje vodopád a zase se fotograficky vyřádil.
Nasedáme na autobus dle jízdního řádu a odjíždíme směr Ovčárna. Asi za pět minut ještě stavíme na záchytném parkovišti u penzionu Hvězda. Zde přibíráme další turisty a už míříme přes závoru úzkou cestou nahoru. Asi pět km si užíváme za jedné straně sráz a na druhé kolmou stráň.
Asi za necelou půlhodinku už vysedáme na parkovišti na Ovčárně. Odtud už krásně vidíme vrcholek Pradědu, který je našim cílem.
Tak a to už je on. Vrcholek. Ještě nás čeká dlouhých 2,5 km ale po příjezdové cestě k vysílači tak to snad nebude tak horké.
Počasí nám přeje, na obloze ani mráček, tak se zdá, že jsme si pláštěnky brali celkem zbytečně. Lehce svačíme a pomalu vystupujeme po cestě k Pradědu. Asi po 1km opět pauzujeme, tentokrát u vyhlídku na PVE Dlouhé Stráně a nedaleké větrné elektrárny na Medvědí hoře.Koukáme a obdivujeme toto unikátní dílo.
Kdysi dávno jsme tam byli na exkurzi. Já, taťka a mamka. Byla zima a my a pár dalších lidí jsme ještě ze spodní nádrže jeli kouknout na horní. Byl to celkem adrenalin po té úzké cestě bez svodidel po zledovatělé vozovce a ještě k tomu se míjet s protijedoucím autobusem.
Výhled krásný, svačina dobrá, příroda nádherná ale my musíme pokračovat dále.
Dalším bodem na naší cestě bylo rozcestí k vrcholu Pradět a cesty na Červenohorské sedlo. Odtamtud jsme plánovali jít pěšky původně, ale zjistili jsme že jako pěší bysme to měli hodně daleko. Z rozcestí jsme se tedy vydali k samotnému vrcholu nejvyšší hory Moravy.
Asi půl kilometru před vysílačem nás vylekalo zaburácení Grippenů, jež zrovna prolétly kolem vysílače. Asi měli někde "blízko" nějaké cvičení. Ale rachot to byl pořádný.
Kolem poledne jsme dorazili konečně k vysílači. První jsme absolvovali krátkou procházku kolem dokola a pak vyhnali Pavla od vysílaček a šli k výtahu. Ten nás po zaplacení vstupného 50,-Kč na osobu vyvezl na vyhlídkovou plošinu ve výšce 70m. Nahoře se nedalo chodit, neboť se jedná o rychlovýtah a převýšení bylo znát. Asi po pěti minutách jsme se pomalu rozchodili a užívali si krásného výhledu. Nahoru může jen něco málo přes dvacet lidí a tak tam nebylo narváno. Nejdále snad šla vidět přes lehký opar Sněžka. Možná i dost daleký cíl byla Slezská Harta. Ale šly by vidět i Beskydy, ale jak jsem již říkala, byl opar. A tak jsme chvilku chodili a kochali se a po příjezdu dolů jsme byli celkem v šoku, kolik se mezitím nahrnulo lidí k výtahu. Hala v přízemí byla sám Polák a tak jsme měli štěstí, že jsme moc dlouho neotáleli a šli nahoru hned po příchodu na vrchol.
Ve zdejší restauraci jsme si dali kafe, zanadávali jsme si na turisty Poláky a šli ven na sluníčko. Pavel se jal opět své vysílačky a my jsme využili času na malou svačinku. Asi kolem jedné jsme se vydali dolů.
Skoro až na Ovčárnu se opět šlo po stejné cestě jakonahoru. Před Ovčárnou jsme odbočili na modrou značku k chatě Barborka. Tady jsme si dali oběd, pohladili místního kocourka, a psychicky jsme se připravovali na sestup do údolí Bílé Opavy.
Tak a to jsme u chaty Barborka. Známku zde měli vyprodanou a tak jsem utřela nos. Ale pošlu si pro ni do Rýmařova. Určitě mi ji pošlou.
Nicméně cesta dolů od chaty se začala už z počátku pěkně svažovat.
Pavel mi zapozoval na kořenovém systému místního vybuleného stromu. Asi půl kilometru jsme si to šlapali po takovéhle ztezce. Dorazili jsme k rozcestníku pod Ovčárnou. Zde se cesta rozdvojovala na tu pro ty zdatnější a pro méně zdatné turisty.
My si vybrali žlutou. Naučnou ztezku přímo korytem nebo těsně kolem koryta Bílé Opavy. Nejsme přeci žádné sračky.
Již z počátku nás na velmi velkou náročnost upozorňovaly všudypřítomné cedule, cedulky a nápisy. My se jich nezalekli a skoro jsme spadli do údolí až k říčce.
Sluníčko krásně pražilo a v údolí u říčky byl krásný chládek. Mamka měla trošku strach, ale nakonec dokázala že je pro každou kravinu a všechny náročnosti zvládala s úsměvem.
Všichni jsme byli uchváceni krásou místních vodopádů, jejichž šum nás doprovázel na každém kroku asi 3km úseku ztezky.
Všichni říkali, že je tu nádherně, ale nikdo si to neumí představit dokud to sám neuvidí. Ztezka je v zimním období uzavřená. Ani se nedivím. Tak dobré si tu zlámat hnáty. Loni se tu na silvestra vracel číšník z Ovčárny dolů do Karlovy Studánky ale dolů už nedošel. Našli ho až na jaře. Nechtěla bych to zrovna já, jít tu jako první a zrovna ho objevit...
A tak jsme si to šlapali asi 3km lesíkem. Potom další 1km polomem, pak zas kousek lesíkem a nakonec kousíček po cestě do Karlovy studánky.
Polom se vytvořil v roce 2006 na jaře. Lesníci ho neodstraňují, neboť zde chtějí zachovat přirozenou obnovu přírody. A tak udělali jen průchod pro turisty (mimochodem ti co to prořezávali se opravdu vyřádili, na blbiny užije všechny, nejenom kluky u nás v práci jak jsem zjistila) a zbytek nechali tak jak bylo.






Tak co říkáte, krásné vodopádky, co? A tady tenhle si Pavel opravdu užíval když na fotografa řval: "Dělej, foť foť, na mě tu prší!" :-)
A tak jsme si to šlapali údolím a trošku nám bylo líto, že příroda čas od času natropí takovéto hlouposti jako jsou polomy. Ale i to patří k životu.
No jak by to sjel buldozerem. Cestou sluníčko opravdu pražilo a tak někteří z nás neodolali a namočili si tlapky do super studené vody. Nešlo tam mít nohu ani půl minuty v kuse. Nejprve vás to krásně schladilo, ale pak prsty na nohou (aspoň mě) začly tak bolet od zimy že jsem si zase obula mé botky skorosamochodky.



Tak tahle fotečka je památeční. Vznikla asi půl kilometru před autem (Karlovou Studánkou) a asi za minutu fotograf chtěl jít za svým objektem, uklouzl a praštil foťákem o kámen. Naštěstí se trefil jen do stativu tak to ve foťáku po opětovném zapnutí lehce zachrastělo, pokřapalo a fungoval dále.
Ani moje mamka neodolala a šla si namočit tlapky. Ono to fakt osvěží.
Chvilku jsme si odpočinuli a pak pokračovali už ten kousíček k autu.
Za ten den jsme našlapali pěšky asi 10 km lehkou nenáročnou procházkou. Nikam jsme se nehonili.
Z Karlovy Studánky jsme se vydali zpět cestou přes Vrbno pod Pradědem, jelikož si můj Pavel vzpomněl, že tady je zámeček s názvem Grohmann. (jeho příjmení) No a tak že tam zajdeme aspoň na kafe. Asi patnáct minut jsme bloudili než jsme jej našli. Ovšem k našemu překvapení už zavřený a opuštěný. Na prodej. A přitom ještě na jaře byl otevřený. Škoda.
A tak jsme kolem páté hodiny nasedli do auta a pokračovali zpátky. Ovšem tentokrát jsme si ještě naplánovali návštěvu přehrady Slezská Harta a Kružberk. I tam bylo krásně.
Když počasí přeje, tak se výlet vždy vydaří:-)
Shrnutí: Opravdu doporučuju i méně zdatným turistům projít si tuto trasu. Zajímavá, ani chvilku se nenudíte a vidíte toho opravdu hodně za celkem krátkou vzdálenost.
NAVRCHOLU.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Radka Radka | 13. srpna 2007 v 23:31 | Reagovat

V červenci jsme toto absolvovali s našimi ratolestmi 3 a 6 let a musím opravdu doporučit, děti i my jsme to zvládli v pohodě, počasí bylo též nádherné, takže i přes mazací faktor 50 jsme měli zádíčka do červena. Fotky se moc povedly.

2 pavel pavel | 26. srpna 2007 v 12:22 | Reagovat

letos jsem byl na pradědu a je tam super vyhled

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.